Text v Bibli, který je hned na první pohled jasný. Jde v něm snad vidět něco jiného? V tomto článečku bych se s vámi chtěla podělit o mé poznatky, když jsem zjistila - ,,Jak to ten Ježíš vlastně myslel ..

Pasáž, kdy účedníci jdou do Emauz a Ježíš se k nim připojí (Lk 24, 13-33). Příběhem Ježíš chtěl ukázat na správné duchovní doprovázení.

Učedníci si jdou a kecají o tom, co se událo v Jeruzalémě. Náhle se k nim PŘIPOJÍ Ježíš. Ježíš jim nevstoupí do cesty, tak jako my bychom neměli vstupovat přímo do cesty, ale pouze se připojit. Když už jdou tři, tak Ježíš položí otázku: ,,O čem to spolu cestou rozmlouváte?" Takovou otázku, aby učedníci nemohli odpovědět "ano, ne, nevím", ale aby potřebovali více slov, vět. A jejich reakce? ,,Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!" No není to dostatečná provokace? Ježíš by mohl říct: ,,Já to přece vím líp jak vy!" ale? To neudělá :). S klidem jim položí další otázku: ,,A co to bylo?" A tak ho tedy obeznámí se situací, vyzdvihují pár věcí, například - "naši" lidé ho ukřižovali, tím vyjadřují, že se za ně stydí a také, že ženy byly u hrobu, měly nějaké vidění, ale tomu přece oni nevěří. Až Ježíš vidí, že je to vše, co chtěli říct, ujímá se slova. Zase, mohl by jim říct, já jsem to (a ušetřil by jim půl dne cesty :D), ale on ne. Trpělivě jim vysvětluje "proč a jak" se to všechno událo.

Není to krásný obraz duchovního doprovázejícího?

Řekla bych: IDEÁL :)