Kdybych nějak mohla ztišit to vrnění počítače, šlo by mi to zapřemýšlet víc ...

Vezmu to hezky od začátku ;)

Zajímalo mě, jaké by to bylo. Co by mi to dalo. A tak jsem se rozhodla na doporučení mých kamarádek to zkusit. Zvlášť se mi líbilo, že můžu tyto dny za někoho obětovat a to bylo hlavním důvodem proč jít ..

Vzhledem k tomu, že začínala pouť dvacátého, tak jsem odjela ze Žďáru už osmnáctého ..

Přibalit poslední věci, no, doufám, že jsem na nic nezapomněla ..

Pouť byla zahájena mší svatou a vyrazili jsme ...

Nechci tu ale probírat, krůček po krůčku všechno, co jsem tam zažila, to bych psala dlouho ;)

                                               .................

 

,,Už nemůžu!" ač jsem tuto větu nechtěla vyslovit, přišly na mě dvě krize, kdy jsem nevydržela mlčet .. ale víte co je na tom úžasný? Že jsem potkala skvělou kamarádku, která mi podala ruku a řekla ,,To zvládneš!"

,,Uvědom si, proč to děláš! Proč jsi tady?" běhalo mi hlavou při každém kroku ..

,,Panno Maria, jestli to mám zvládnout prosím tě o pomoc, dej mi sílu k tomu, abych došla do cíle, věřím Ti!" - kostel v Žarošicích ..

                                               ................

Avšak tam byli i krásné chvíle plné radosti .. z toho, že On putuje s Námi !

Plno nových přátel, zážitky ze scének a společného modlení i povídání ..

Bylo skvělé vidět do tváří lidí naplněných odvahou zvládnout to vše pro Něj!

Pocit toho, že jste pro někoho oporou ..

Nevyměnila bych tyto dny za nic jiného ;)

                                                  ...........

 

                       I když už nemůžeš, musíš vstát a jít dál !

 

 - tuto větu jsem si odnesla zapsanou ve svém srdci ..

 

Jiný by řekl, to vím i bez pouti - omyl ! Nikdo neví jaké to je, dokud si to nezakusí sám na sobě ..

A tak bych vás všechny chtěla pozvat na Velehrad 2013 ;)