Láska. Láska k něčemu, čemu do teď člověk není schopen plně porozumět. A proto mě to tak přitahuje. Dává mi to sílu znovu se vzchopit jako povadlé kopretiny na rozkvetlé louce. Pocit naprosté nespoutanosti. Příroda.

     Vychází slunce. Začíná zahřívat zem studenou chladem. Květy rostlin se začínají rozvíjet. Zpívají ptáci. Všude je ničím nenahraditelný klid. Příroda přechází z černé noci do teplého jarního dne. Mláďata zvířat se dožadují pravidelné náklonnosti svých rodičů. V korunách stromů šumí lehký větřík.

     Blíží se poledne. Slunce rozpaluje kameny, které se líně povalují v trávě. Zmije se plazí po oněch suchých místech a hledají přímou přítomnost slunečních paprsků. Ty, jako by sílily každou minutu nespočetnou intenzitou. Některá zvířata si hledají místa ve skrytu stínů, jenž je chrání před hořícím sluncem.

     Stmívá se. Nastává večer. Končí den. Příroda se ukládá k odpočinku. Od slunce přebírá vládu měsíc. Je to klidná, tichá noc.

     Má láska patří tomuto úžasnému Stvoření. Přírodě, která si lásku zaslouží. To ona je a vždy bude součástí lidských životů.

 

Zobrazeno 532×