Tak jsem se zase odhodlala napsat další článeček :)

Vypíši tu pár bodů, které mě upoutaly v časopise - Milujte se!

Každodenní evanglizace ve farnosti:

• Seznamte se s lidmi kolem vás v kostele.

• Pozdravte (či přivítejte) vám neznámého návštěvníka bohoslužby.

• Zapojte se, třeba i jen v malém měřítku.

• Pravidelně si sedejte na jiná místa v kostele kvůli kontaktu s ostatními.

• Buďte ohleduplní při parkování.

• Vysvětlete průběh mše svaté předem těm, kteří nejsou obeznámeni s katolickou      vírou (nestačí jen někoho ,,vzít do kostela", když tomu, co se tam děje, nebude        rozumět).

• Věnujte pohled nebo slovo nově pokřtěným nebo navráceným. 

• Modlete se za své duchovní i za ostatní farníky.

 

Rodina je rodina. Společně žijící lidé. Každý den se potkávají, povídají, pomáhají si, povzbuzují, mají se rádi navzájem.

Proč by to tak nešlo i s farností?

Vždyť my se také alespoň jednou týdně setkáváme v Božím domě - kostele. Pán chce abychom se měli rádi, pomáhali si a dodávali si odvahu dodržovat Boží zákon.

Je jasné, že nejjednoduší to mají lidé na vesnici - všichni se znají :)

Ale já taky žiji "skoro" na vesnici a přijde mi, že tu mou "Boží rodinu" znám jen částečně neúplně.

Někdy mě to hrozně mrzí, vidím, jak se někteří lidé ani nepozdraví, nejsou schopni se na sebe ani usmát.

Když jsem tu vypsala tyto body, dost mě udivilo to, že bychom si měli pokaždé sedat na jiné místo. Jak by to asi vypadalo? Nebála bych se toho, že si nedokážu pokaždé sednout na jiné místo, spíš reakce lidí. Každý má v kostele to svoje místečko a když mu tam někdo sedne, tak mu to není zrovinka pochuti.

Co ale pro to udělat? Je nějaké východisko?

Modlit se, to je důležité. A co dál, asi dodržovat každodenní evangelizaci. Nemůžu ale říct, že by to bylo lehké.

Bude chvíli trvat, až najdu všechnu tu odvahu :)

Avšak touha vytvořit Boží rodinu je obrovská :)

Prosím tě Bože, požehnej farnostem, aby se staly rodinami Božími! :)