Tento víkend byl netradiční – prožitý na duchovní obnově v Lišově. Jeli jsme tam se spolčem :) .. s děckama, se který znám, jak svý boty. Těšila jsem se tam. A nevěděla na co, jestli na Boha, nebo na tu skvělou partu lidí …

      Když jsem přijela domů maminka mi položila otázku: ,,A co jsi si z tý duchovní obnovy vzala?“ a já rychle nevěděla, co odpovědět. Tak jsem něco zamumlala, ale v duchu jsem nad tím začala uvažovat.

      Toto nebyl náš první víkend strávený v Lišově, jeli jsme tam už podruhé, a tak jsem nějak očekávala, co se bude dít. Už dopředu jsem přemýšlela, jak tu dobu tam asi strávím, jestli s kamarády, nebo nad knížkou či Biblí. Když jsme byli na místě rozhodla jsem se to nakombinovat :).

       Avšak něco se musí pokazit. Nevím čím to bylo, snad tím, že jsem se ráno brzy vzbudila a nemohla jsem už usnout, přišla na mě podrážděná nálada. Stěžovala jsem si na věci, které bych za jiných podmínek brala s nadhledem. I přesto jsem se snažila soustředit na čtení a rozjímání nad evangeliem, na křížovou cestu (kterou miluji :)), na přednášku na téma Křest.                                         

V pět hodin byla mše nedaleko Lišova ve vesnici Slověnice (kolem šesti kilometrů). A my jsme se tam šli pěšky – krásná procházka :). Šla jsem vedle dvou nejmladších účastnicí naší obnovy .. byly tam i hlášky typu: ,,Já už nemůžu, někoho si stopnem.“ Často jsem mívala i já podobný řeči o bolení nohou, ale ten den to bylo jiné. Cítila jsem jakousi potřebu holky vzít za ruku a pomoci jim. Začaly jsme si zpívat křesťanské písničky a cesta nám ubíhala rychle :). Byli jsme pár kroků od kostela a začaly padat velký kapky deště. Bouřka byla tady. Všichni jsme si říkali: ,,Takový štěstí, ten náš nebeský Tatínek to má ale vyměřený.“ :) Ale co bylo důležitý, podrážděná nálada byla pryč a já prožila naplnění hodnou mši svatou. Zpět  nás odvezli hodní lidé, kterým patří velký dík.

       Po večeři a druhé přednášce na téma svátost smíření jsme měli s místním panem farářem domluvenou adoraci. Ta patří mezi nejlepší okamžiky duchovní obnovy. Po přednesení díků, proseb a zazpívání písniček, které prolomily ticho a jako ozvěna se nesly kostelem, jsme naplněni radostí spěchali ulehnout do hajan.

       Nedělní budíček, mše svatá v kostele, oběd – řízky jsme si udělali a odjezd domů :).

 

 

Ještě jsem neodpověděla na otázku ,,Co mi tenhle víkend dal?“

Dal mi krásný zážitky prožité v Boží přítomnosti. Zkoušku, že ať jsem sebevíc podrážděná, Pán mě v tom nenechá a naplní mě pokojem, budu-li se k Němu utíkat. A nádherný pohled na Boží děti (naše společenství), které se snaží, aby našli Tebe mezi sebou – v lásce k bližnímu.

 

 

Ježíš jí řekl: ,,Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“      

                             Jan 11, 25-26